Česky English
Archiv Františka Slámy > Viktorie Švihlíková

Viktorie Švihlíková


 

„Vždycky stojí za to znovu začít, i když to třeba není lehké," napsala mi Viktorie Švihlíková v jednom ze svých posledních dopisů. Bylo to myslím i její životní krédo.

Ta drobná, na pohled křehká porcelánová panenka „měla v sobě perpetuum", jak říkali kolegové. S obrovskou vůlí, energií a odzbrojující přímostí statečně čelila všem životním kolizím a pokaždé jí zbývalo ještě dost optimismu pro ostatní. Měla zvláštní kouzlo osobnosti a kamkoli vstoupila, stávala se mimoděk středem všeho dění. V mé nejstarší vzpomínce ji vidím, jak těsně před koncertem na poslední chvíli vybíhá dlouhé schodiště do sálu, až za ní vlaje její extravagantní, neuvěřitelně barevný plášť, který si v rychlosti rozepíná a odhazuje někam do kouta. Vstoupila, usedla k cembalu, zčeřená hladina sálu se okamžitě uklidnila a Viktorie Švihlíková zahrála první akord, aniž by třeba jen letmo mrkla na kolegy, včetně už dost nervózního Milana Munclingera.

Jean-Pierre Rampal, který jí žertem říkal „Viktororie", vypráví o jedinečné atmosféře Munclingerova pověstného „Tenorklubu", při jehož pantomimicko-pěveckých dada seancích ho Viktorie ohromila zvučným basem a vynalézavým humorem. Dokonce i vždy dokonale soustředěného Maurice André prý během natáčení v Domovině tak zaujaly její grimasy, že málem „prošvihl" nástup.

 

 

Viktorie Švihlíková prožila dlouhý, naplněný život. Byly v něm šťastné náhody i dramatické zvraty, s nimiž se člověk, zejména reprodukční umělec, nesnadno vyrovnává. Krom pozoruhodně všestranného talentu předznamenala její profesionální dráhu naštěstí i nezlomná houževnatá pracovitost, kterou v ní rozvíjel její otec a která musela nadchnout její učitele laděné na stejnou notu, ať už Viléma Kurze či Václava Talicha. Talich zůstal jejím přítelem a rádcem, nejen v otázkách hudebních, vlastně až do konce svého života. Zvláštní stipendium T.G.Masaryka umožnilo Viktorii Švihlíkové pokračovat ve studiu v zahraničí: učil ji známý profesor pařížské konzervatoře Isidore Philipp a v Berlíně studovala u Nikischova žáka Carla Adolfa Martienssena[1], na jehož školu klavírní hry navázala později sama jako pedagog. Psala se ale třicátá léta a tak brzy, po prvních úspěších v prestižních soutěžích a několika koncertních turné, zasáhla i do jejího osudu okupace a válka. Paradoxně znamenala však nejen izolaci a přerušení většiny kontaktů se zahraničím, ale i zintenzivnění pražského hudebního života. Viktorie Švihlíková zde zářila jako hvězda první velikosti v sólových recitalech i v pověstném cyklu Mistři mladé generace, pilně navštěvovaném mladými lidmi včetně konzervatoristů. O přestávkách bývala prý skoro pokaždé obklopena hloučkem nadšenců a byla proslulá tím, že nezištně pomůže každému, kdo se na ni obrátí. S obdobným zanícením propagovala v poválečných letech, už jako jedna z nejvýznamnějších českých interpretek, hudbu začínajících soudobých autorů a premiéry jejich skladeb zařazovala do programu svých koncertů. Legendou se stala její spolupráce s Iljou Hurníkem.

 

 

Kdykoli Viktorie Švihlíková rekapitulovala svou koncertní činnost, mluvila o souboru Ars rediviva, který v roce 1951 založila se svým manželem Milanem Munclingerem a s nímž vystupovala a nahrávala až do poloviny šedesátých let[2]. Práci v Ars rediviva často označovala za nejintenzivnější období svého interpretačního vývoje. Milan Munclinger ji - řečeno slovy Jaroslava Šedy - „převedl od klavíru k cembalu" a uvedl ji do problematiky stylově poučené interpretace, kde zatím experimentovali jen nemnozí. Bylo jasné, že zde na každého adepta čeká tvrdá dřina, mnoho nevyřešených otázek, nejistá budoucnost. Jen příprava prvního koncertu Ars rediviva trvala více než půl roku. Viktorie Švihlíková ale věděla, že tato výzva nabízí interpretovi i jedinečnou příležitost, pokud vytrvá. Svého rozhodnutí nelitovala. Obrovským zážitkem bylo už samo studium skladeb, z nichž velkou část české publikum zatím neznalo. Premiérou bylo také mnoho nahrávek pro Supraphon, Columbii, Ariolu, DGG, rozhlas. Ohlas vyprodaných abonentních koncertů i zahraničních vystoupení naznačoval, že tato práce nikdy nebude rutinní záležitostí a že i lidsky přináší víc, než bývá ve vztahu interpret-posluchač běžné.

 

Z dopisu Viktorie Švihlíkové, 2008

 

Viktorie Švihlíková se stala stejně jako Milan Munclinger synonymem Ars rediviva. Její jméno bylo ale samozřejmě zejména v prvních letech hlavním magnetem, který přitahoval pražské publikum i zahraniční agentury. Milana Munclingera inspirovalo její umění k nádherným realizacím cembalových partů, například v Couperinově Apoteóze Corelliho, o které s uznáním psal francouzský Diapason i kasselská Musica. Poslední spoluprací Viktorie Švihlíkové s Ars rediviva byla, skoro symbolicky, známá nahrávka Umění fugy vydaná Supraphonem v roce 1966. V lednu toho roku nahrávce jako vždy předcházel koncert v Rudolfinu - vědělo se, že je to vlastně rozloučení, konec jedné etapy Ars rediviva. Málokdo tehdy tušil, že se přece jen uskuteční ještě jedno setkání - na koncertu ke 40.výročí souboru v dubnu 1992. Když se František Sláma chystal zařadit tento koncert do cyklu Ars rediviva pro sezónu 1991-92, proslýchalo se, že je Viktorie Švihlíková nemocná. Poprosil tedy společného známého ve Vídni, aby ji navštívil a „nějak taktně" se jí zeptal. Odpověď přišla obratem a zněla: „Přijedu, i kdybych měla v nemocnici podepsat revers. Jen budu tentokrát hrát na klavír."

Přijela a - jako by nebylo dlouhých 26 let - okamžitě navázala kontakt s posluchači. Její obdivuhodný výkon i ohlas v sále opět potvrdily, že ono pověstné „perpetuum" stále funguje a zákonitosti času že pro Viktorii Švihlíkovou zjevně neplatí. Ve vyprodané Smetanově síni Obecního domu byla krom jejích dávných přátel a abonentů-pamětníků i spousta mladých lidí, mezi nimi řada jejích žáků, s nimiž prožila Viktorie Švihlíková v posledním období svého života zřejmě ty nejšťastnější okamžiky.

JS

 


 

[1] jeho žákem byl například i Aaron Copland

[2] Od roku 1963 už jako Viktorie Švihlíková-Hansenová; tehdy také stále častěji alternovala s Josefem Hálou a na koncerty přijížděla ze zahraničí.  

 

 

 

 

 

  

Program klavírního večera Viktorie Švihlíkové ve Smetanově síni, 1941 - V přehledu koncertů na obálce programu Ars rediviva je i klavírní recital Viktorie Švihlíkové, 1954 - "Mimořádný tradiční vánoční koncert" Ars rediviva v Rudolfinu, 1955 - Ohlas na koncert Ars rediviva na Pražském jaru 1956 - Dva koncerty Ars rediviva v cyklu Obrazy a hudba starých mistrů , článek o jednom z nich - První propagační materiál Ars rediviva s fotografiemi Tibora Hontyho: stránka věnovaná Viktorii Švihlíkové

 

          

Ohlas na koncert Ars rediviva na přehlídce koncertního umění (premiéra Hurníkovy Sonaty da camera věnované autorem souboru Ars rediviva), 50.léta - Koncert Ars rediviva v cyklu Světová komorní tvorba (premiéra Zelenkovy 6.sonáty), 1958 - Provedení Umění fugy v cyklu Ars rediviva v roce 1966 bylo posledním koncertem Viktorie Švihlíkové před jejím odchodem do zahraničí

 

           

Programy z turné Ars rediviva po SRN v roce 1961: Augsburg (program a recenze) - Pasovský festival Europäische Wochen - Stuttgart

 

         

40.výročí Ars rediviva, Koncertní život 1992: Komentář Jaroslava Šedy a program koncertu (poslední vystoupení Viktorie Švihlíkové s Ars rediviva) - Kompaktní disk vydaný americkou Uranií přinesl přepis tří českých nahrávek z 50.-60.let, mezi nimi i nahrávku Jirkova 3.koncertu G dur v podání Viktorie Švihlíkové a České filharmonie pod taktovkou Karla Ančerla. - Premiéra Jirkova koncertu ve Vídni (zleva Viktorie Švihlíková, Ivan Jirko, Václav Neumann)

 

 

Viktorie Švihlíková  (20.5.1915 - 11.8.2010)

Nahrávky pro Supraphon realizované se souborem Ars rediviva:

 

  • Bach, J.S.: Hudební obětina (Supraphon 1959, DV 5574) - M.Munclinger, S.Duchoň, K.Bidlo, J.Baxa, J.Vlach, V.Snítil, J.Motlík, F.Sláma, F.Pošta, V.Švihlíková - Realizace a nastudování: M.Munclinger
  • Benda, J./Zelenka, J.D./Finger, G.: Sonáty (Supraphon 1961, DV 5766) - M.Munclinger, S.Duchoň, L.Štibor, K.Bidlo, F.Sláma, V.Švihlíková
  • Hurník, I.: Sonata da camera pro flétnu, hoboj, violoncello a cembalo (Supraphon 1962, DV 5881) - M.Munclinger, S.Duchoň, F.Sláma, V.Švihlíková
  • Komorní skladby rodiny Bachů (Supraphon 1962, DV 5811/SV 8060) - M.Munclinger, S.Duchoň, V.Snítil, F.Sláma, V.Švihlíková
  • Telemann, G.P.: Kvartety/Sonáty (Supraphon 1962, DV 5966) - M.Munclinger, S.Duchoň, K.Bidlo, V.Snítil, F.Sláma, V.Švihlíková
  • Couperin, F./Rameau, J.P.: Apoteóza Corelliho /Astrée/Pièces de Clavecin en concerts (Supraphon 1964, SV 8127/DV 6004) - M.Munclinger, S.Duchoň, V.Snítil, F.Sláma, V.Švihlíková
  • Bach, J.S.: Braniborské koncerty BWV 1046-1051 (Supraphon 1965, SV 8303-04/DV 6200 - Columbia Music Entertainment 1965, COCQ-83812 - Reedice: Supraphon 1976, 1993) - M.André, R.Beránek, K.Bidlo, F.Čech, S.Duchoň, J.Hála, J.Chvapil, J.Josífko, V.Klár, J.Köhler, J.Mihule, J.Motlík, K.Novotný, L.Pospíšil, F.Pošta, K.Řehák, F.Sláma, V.Snítil, S.Srp, K.Šenfluk, M.Štefek, V.Švihlíková, V.Velan - Dirigent: Munclinger
  • Bach, J.S.: Umění fugy (Supraphon 1966, SV 8368-9/DV 6258-9) - J.Mihule, S.Duchoň, K.Bidlo, J.Meszáros, V.Snítil, B.Ludvík, J.Baxa, J.Plšek, J.Hölzel, J.Köhler, J.Kroft, R.Mjazga, J.Motlík, K.Řehák, V.Klár, F.Sláma, K.Novotný, L.Pospíšil, F.Pošta, V.Švihlíková, J.Hála - Instrumentace, realizace a nastudování M.Munclinger
  • Richter, F. X. : Concerto in D Major for Flute and Orchestra/Benda, F. : Concerto in E Minor for Flute and Orchestra (Supraphon 1956/7, 2110-2-V; 081755-60/ DV 5317 - Edice Musica Antiqua Bohemica/ SUA 190 37) - Sólista: J.-P. Rampal - Continuo: V.Švihlíková - Pražský komorní orchestr/členové Ars rediviva (blíže neuvedeno) - Kadence, realizace a dirigent: M.Munclinger 

 

Vyznamenání:

Grand Prix du Disque de l´Académie Charles Cros

Cena Jana Masaryka Gratias Agit

 


Prameny:

Lexikon der Interpreten klassischer Musik. Laffont/Bärenreiter 1992

Jean-Pierre Rampal: Music, My Love. An Autobiography with Deborah Wise. Random New York 1989

Larousse de la musique. Larousse 1982/2

Českoslovenští hudební umělci a komorní soubory. SHV Praha 1964

Poslední rukopisné poznámky Františka Slámy

 

Dokumenty a fotografie použité na této stránce:

Archiv Viktorie Švihlíkové - Archiv Františka Slámy a Marie Jetonické

 

Více k tomuto tématu:  sekce Ars rediviva Diskografie Ars rediviva, Milan Munclinger 1923-1986,  Fonotéka, František Sláma 1923-2004

  


Veškerá práva autora webové stránky frantisekslama.com a vlastníků autorských práv k dílům a výkonům zaznamenaným na této stránce jsou vyhrazena. Publikování obsahu nebo jeho částí podléhá souhlasu podle autorského zákona. Kontaktujte prosím správce stránky.

top